V rozsáhlé tapisérii čínské kultury existují dvě starověké umělecké formy, které přeměňují jednoduché materiály na magii vyprávění. Člověk používá papír a nůžky k vytváření složitých světů na rovném povrchu; druhý oživuje kožené figurky za osvětlenou zástěnou. Jedná se o umění čínského řezání papíru (剪纸, jiǎnzhǐ) a stínového loutkářství (皮影戏, píyǐngxì) .
Tato řemesla, uznaná organizací UNESCO jako součást nehmotného kulturního dědictví lidstva, jsou více než jen dekorace nebo představení. Jsou okny do duše Číny, uchovávají moudrost, humor a sny obyčejných lidí. Pojďme do tohoto světa, kde se potkávají světlo a stín.
Čínské řezání papíru má historii nejméně 1500 let. Nejstarší dochované útržky papíru, nalezené v Sin-ťiangu, pocházejí ze severních dynastií (386-581 n. l.). Ale řemeslo samo je ještě starší; než byl vynalezen papír, lidé vytvářeli podobné 镂空 (lōukōng, vyhloubené) vzory na zlaté fólii a kůži.
Projděte se jakoukoli tradiční čínskou čtvrtí a uvidíte tato červená umělecká díla přilepená na oknech (odtud název „okenní květiny“), dveřích a zdech. Objevují se během festivalů, svateb a narozenin, každý vzor nese specifické přání.
Čínština 剪纸 je neuvěřitelně rozmanitá. Obecně řečeno, severní styly jsou odvážné a jednoduché, zatímco jižní styly jsou jemné a nádherné. Zde je několik mistrů řemesla:
Oslnivé barvy Yuxian (蔚县剪纸):Z provincie Hebei je tento styl jedinečný, protože místo nůžek používá řezbářský nůž a je obarvený živými barvami. Výsledkem je jasné, syté umění, které vypadá jako malba, ale má texturu řezu.
Starověký duch Yiwulüshan (医巫闾山满族剪纸):Tento styl pochází z etnické skupiny Manchu a zachovává si primitivní a tajemné kouzlo. Často zobrazuje šamany, bohy a přírodní duchy s drsnou, silnou estetikou, která působí, jako by pocházela ze starověkého rituálu.
Jemnost Yueqing (乐清细纹刻纸):Tento styl pochází z provincie Zhejiang a je známý tím, že je neuvěřitelně složitý. Řemeslníci dokážou vyřezat až 52 čar do jednoho palcového čtvercového papíru. Představte si potřebnou trpělivost a dovednost!
Dávno před filmy a televizí existovalo stínové loutkářství. Francouzský filmový kritik Georges Sadoul jej dokonce nazval „praotcem kinematografie“.
Legenda říká, že to začalo se zlomeným srdcem císaře. Během dynastie Han (před více než 2000 lety) císař Wu postrádal svou mrtvou konkubínu natolik, že ministr vytvořil její siluetu pomocí kůže a látky. Když ji zapálila svíčka, její stín „ožil“ a utěšoval císaře.
Za dynastie Song (960-1279) bylo stínové loutkářství nejžhavější vstupenkou ve městě. Hrálo se na rušných tržištích zvaných „washe“, podobně jako v moderních divadlech.
Výroba stínové loutky je složitý proces. Pomocí hovězí nebo oslí kůže řemeslníci projdou 24 kroky – včetně škrábání, vyřezávání a barvení – aby vytvořili jedinou loutku. Řezbářské techniky se dělí na řezy "yin" (negativní) a "yang" (pozitivní).
Loutky jsou pak ovládány třemi bambusovými tyčemi. Za bílou látkovou zástěnou s olejovou lampou vrhající světlo může jediný umělec přimět válečníka, aby cválal přes bojiště, dáma se červenala nebo vzduchem létal démon.
Stejně jako řezání papíru má stínové loutkářství mnoho regionálních chutí:
Škola Shanxi (陕西皮影):Odvážné a velkolepé, odpovídající silnému místnímu opernímu stylu známému jako Qinqiang.
Tangshan School (唐山皮影):Proslulý svým zpěvem. Účinkující používají vysoké, pronikavé hlasy, které mohou cestovat daleko přes krajinu.
Hunan School (湖南皮影):Známý pro realismus a detail. Loutky Hunan jsou často navrženy tak, aby byly živější, a příběhy, stejně jako oceněné Tři malé myšky, jsou plné živého pohybu.
To, co dělá tato umění skutečně výjimečnými, není jen technika, ale filozofie, která za nimi stojí.
Čínské lidové umění si neklade za cíl fotografický realismus. Používá „snímky“ (意象, yìxiàng) . Umělec může pořezat tygra s druhým menším tygrem v jeho břiše, aby symbolizoval mateřskou lásku, nebo spojit rybu a člověka, aby vyprávěl mýtus o stvoření.
Po generace se tyto dovednosti předávaly z matky na dceru. Na venkově v Číně byla dovednost dívky s nůžkami známkou její ctnosti a inteligence. Stejně tak stínový loutkář musí být „jednočlenná kapela“, ovládající nejen manipulaci s loutkou, ale také zpěv, bubnování a dokonce filozofii.
Dnes tato starověká umění nacházejí nový život. Návrháři začleňují vzory vyřezávání papíru do módy a značky. Stínové loutkové soubory cestují po celém světě, vystupují pro publikum v Evropě a Americe, některé exporty se dokonce dostaly do Britského muzea.
Připomínají nám, že příběhy jsou univerzální. Ať už je to papírový výřez zvířetníku přilepeného na okně nebo stínová loutka opičího krále tančícího na obrazovce, tato lidová umění i nadále vyprávějí čínské příběhy – jeden řez, jeden stín, po druhém.
Takže až příště uvidíte kus červeného papíru vyříznutého do tvaru postavy "Fu" nebo stínu tančícího za obrazovkou, zastavte se a pozorně se podívejte. Nevidíte jen umění; slyšíte šepot historie a tlukot srdce kultury.
